Pojednáním o tatvách, neboli božském dechu se naučíte mnohému, co jste dosud nechápali a hlavně se naučíte správně dýchat. Neb dech je základem života všeho v tomto času a prostoru. Nauka o tatvách je současně nauka o správném dýchání. Nezapomeňte, že vše co je kolem nás i my samotní jsme pouze vibrace částic v daném prostoru a času. Tatvy, jsou jemné, vybrující síly, z nichž povstalo vše viditelné i neviditelné a v nichž také všechno opět zaniká. Zasvěcení vypravují, že každý, komu se podaří ovládnout pránu a jejím prostřednictvím tatvy, stává se pánem svého osudu. Pozemské hoře od něj odstoupí a žádný nepřítel nad ním nemá moc. Kdo poznal pránu a tatvy, poznal vše a tajemné vztahy přírody jsou mu zjeveny. Tomuto učení jest možné se naučiti, abychom v těžkých chvílích jednotlivcům ukázali cestu k dobru, spravedlnosti a spokojenosti. Každý, kdo s důvěrou šáhne po této metodě a tomto učení ovládne své hodiny, hodiny šťastného života. Jde o jedno ze základních poznání lidstva předávaných jak v indoasijském učení a mystice, tak i v učení zvané Kaballa.
Nuže, vkročme do brány poznání a tajů své vlastní duše, minulosti a budoucnosti.
Známe pět druhů tatev, stejně tak máme pět prstů na rukou, nohou a známe pět principů existence bytosti na této planetě a známě pět živlů této planety které jsou: oheň, kov, voda, země, dřevo. Dokonce existuje pět základních ras lidí na této planetě. Pětka je božské číslo a současně i číslo Světlonoše, více známého jménem Lucifer. Pokud všeho jest po pěti, jest možné stvořiti Goléma. Toto jsou slova jednoho z největších rabínů a znalců Kabally.
Pojďme a se zatajeným dechem dokud nepochopíte, jak dýchat vstupme do komnat poznání a kde škarohlídi nemají své místo.
SLOVO O TATVÁCH.
Při svatbě v Káni Galilejské, když Kristus byl upozorněn Matkou, že stolovníci nemají víno, řekl: “Ještě nepřišla hodina má” (příznivá tatva) a po krátké chvíli učinil svůj první zázrak.
Vše, co konáš, konej jen ku prospěchu svého bližního a prospěch i tobě vzejde. Přísloví praví: Kdo seje vítr, bouři sklidí, nebo-kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, nebo – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ač jsou to přísloví pravdivá, málokdo o nich dosud uvažoval. Nenávidíme-li někoho, zcela určitě vrací se nenávist nejen toho, koho nenávidíme, ale častokráte celého jeho okolí, k nám nazpátek v dílo (síle) ještě větší, než je nenávist naše.
Každé vyslané zlo, jako takové vrací se zpět a běda nám, pakli ten, koho v myšlenkách svých ve svůj hněv halíme, jest dobrým, resp. dokonalejším (hodnějším) než my sami. Pak námi vyslané zlo vrací se k nám tak mocně, že dostáváme záchvaty, závratě, mdloby, mrtvice a jiné různé nemoci, že stíhá nás neštěstí apod. Proto střes se každý i o nejhorším nepříteli svém špatně, nepřátelsky smýšleti.
Nelze – li zapomenouti na nás spáchaných křivd, které stále nás nutí k vnitřnímu hněvu pak nutno se snažiti na takového nepřítele vůbec nemysliti. Jednejme tak, jakoby umřel, a co mrtvé, spáti nech, jest staré pořekadlo. Tak vyvarujeme se mnohým nepříjemnostem, které určitě přinášejí s sebou myšlenky hněvivé, ušetříme své zdraví, nepokazíme dosud dobré poměry ve svém okolí a NEZATARASÍME CESTU SVÉMU ŠTĚSTÍ, KTERÉ NIKDY NEVYCHÁZÍ TAM, KDE JEST HNĚV (byť zdánlivě třeba oprávněný) SOBECTVÍ, HRUBOST.
NEJINAK JE I S DOBREM.
Kdo lásku seje, požehnání sklízí, kdo nepřátele miluje, samo nebe opřádá ho štěstím, blažeností, klidem a mírem. Ctnost tato jest jednou z největších a nejtěžších v lidském konání.
Láska k nepříteli jest jeho největším trestem. Jako svěrací kazajkou tísněn, hledá marně svůj klid, aniž by znal příčinu této krajní nespokojenosti, noci jeho jsou bezesné, život neradostný.
Kristus sám naznačuje to, když praví, že žhavé uhlí sype na hlavu nepřítele ten, kdo ho miluje a jemu odpouští. Proto také volá: Milujte nepřítele svého, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí.
Úvahu tuto píšeme pře tatvy proto, aby poznáním a použitím jich, každý působil dobře a bližnímu radost. Pak dobro se mu vrátí a celý život stane se mu radostí a štěstím.
Tatvy jsou jemné, ve světovém Nekonečnu proudící (vibrující) síly, z nichž vše viditelné i neviditelné povstalo,a v nichž také opět všechno béře svůj zánik, bez jejich pohybu nebylo by života pohybu a Stvoření.
Zasvěcenci vypravují, že každý člověk, jemuž se podaří Pránu (životní princip) úplně ovládati, a jí potom tatvy, stává se pánem svého osudu.
Pro toho není (neexistuje) žádné nemoci, stáří, zármutku ani starostí. Pozemské hoře odstoupí od něho. Žádný nepřítel nemá moci nad námi. Kdo poznal Pránu tatvy, poznal vše a tajemné vztahy přírody jsou mu zjeveny. On nemusí se báti nemoci, neboť Prána a tatvy ho ochrání. Koncentrace prováděná za určité správné tatvy, přinese mu vždy to, co potřebuje. Poznati to však dává mu též schopnosti pomoci svým bližním.
To ovšem všechno možno pouze tomu, kdo žije v souladu s vesmírnými zákony podle náboženství se zákony božími, které ovšem nutno jinak chápati, než nás různé církve učí. Nám záleží však pouze na tom, aby poučením o tatvách, které právě ve vesmíru vládnou čtenáři naši poznali příznivou chvíli pro veškeré své jednání. Poznati vlastní způsobilosti a vládu té či oné tatvy ve vesmíru je však značně těžké a potřebuje dlouhého trvalého cviku.
PŘÍZNIVÉ VLIVY DNŮ A HODIN.
Abychom si mohli vypočísti pro všechny tatvy zvláště příznivé vlivy dnů a hodin podáme následující vysvětlení.
Vládu dne má Slunce v neděli, Měsíc v pondělí, Mars v úterý, Merkur ve středu, Jupiter ve čtvrtek, Venuše v pátek, Saturn v sobotu.
Kromě toho každá výše jmenovaná planeta zesiluje svůj vliv v hodině, která ji každého dne přináleží. Vláda planet v denních hodinách následuje v tomto pořadí: Slunce, Venuše, Merkur, Luna, Saturn, Jupiter, Mars.
Ve dni, ve kterém ta či ona planeta vládne, náleží ji tedy mimo vlády nad celým dnem ještě vždy první hodina, která nastává hned východem slunce, pak každá hodina osmá atd. Např. Slunci náleží neděle. Řekněme, že slunce vychází i zapadá v 6 hodin. Má tedy Slunce mimo celý den nedělní ještě mimořádný a ještě větší vliv od 6 – 7 hod. ráno, pak od 1-2 odpoledne a pak od 8-9 hodin večer atd. Počítáme-li vládu planet v pořadí jak každého dne za sebou následují a jak výše udáváme, poznáme, že případně každé planetě, která toho, nebo onoho dne vládne, východem slunce vždy první hodina. Tedy neděli Slunce, pondělí Měsíc…Hodina, ve které ta či ona planeta vládne se nazývá planetární, též magická. Neshoduje se však s délkou normální naší hodiny. Není vždy stejně dlouhou neboť délka hodiny planetární se určuje podle východu a západu slunce.
Chceme-li délku takovéto planetární hodiny vypočítat, rozdělíme planetární den (od východu do západu slunce), neboť planetární noc (od západu do východu slunce) na 12 dílů.
Vypočtený 12 díl je planetární (magickou hodinou denní nebo noční). Např. kdyby vycházelo slunce v 6 hod. ráno a zapadalo v 6 hod. večer, byly by denní i noční planetární hodiny přesně stejné. Vychází-li však slunce v 5.16 a zapadá v 6 hodin 46 minut, vypočteme planetární hodiny, když přeměníme hodiny od východu až do západu slunce na minuty a tyto dělíme 12. V tomto případě je od východu do západu slunce přesně 810 min : 12 = 67 min. 30 vteřin – což jest tudíž jedna planetární hodina denní. Od západu do východu slunce je 630 min. : 12 = 52 min. 10 vteřin – což odpovídá jedné planetární hodině noční.
Chceme-li se přesvědčiti např. u Prithivi o příznivých hodinách planetárních, jejíž příznivé vztahy jsou v Jupiteru – (jemuž přináleží, jak vpředu uvádíme čtvrtek), vypočteme podle našeho příkladu následovně: Vychází-li slunce v 5 hod. 16 min. A trvá-li planetární hodina 67 min. 30 vteřin, trvá první hodina Jupiterova od 5 hod. 16 min. + (1hod. 7 min. 30 vteřin) = do 6 hod. 23 min. 30 vteřin (+1hod. 7 min. 30 vteřin) = do 7 hod. 31 min. Trvá druhá planetární hodina Marsova (+1 hod., 7 min. 30 vteřin) = do 8 hod. 38 minut 30 vteřin hodina Slunce, (+ 1hod. 7 min. 30 vteřin) do 9 hod. 46 min. Hodina Venuše, (+ 1hod. 7min. 30 vteřin) = do 10 hodina 53 minut 30 vteřin jest hodina Merkurova, (+ 1hod. 7 min. 30 vteřin) = do 12 hodin 2 minuty hodina Luny, (+ 1hod. 7 min. 30 vteřin) = do 1 hod. 9 min. 30 vteřin = do 2 hod. 17 minut jest hodina Saturnova nebo jinak do 1 hod. 9 min. 30 vteřin – do 2 hod. 17 minut jest druhá hodina Jupiterova, tedy ta, která je příznivá Prithivi, ovšem pakli podle našich hodin právě na tuto vládu Prithivi připadá.
Podle tohoto příkladu můžeme si pak vždy vypočítat planetární hodiny denní nebo noční abychom mohli poznat, připadá-li na ně ta či ona tatva, jejíž účinky mohli bychom v případě příznivém valně zlepšit. Podle uvedeného příkladu přicházíme k následujícímu výsledku.
Vliv Prithivi se zesiluje každého dne, proudí-li právě v planetární hodině Jupitera, zvláště ve čtvrtek. Zesíleně též působí v hodině Jupitera a to nejvíce od 21. července do 21. srpna, kdy stojí Slunce ve znamení Lva a ve dny a hodiny Jupitera.