je stav změněného vědomí citlivce, který byl zcela vědomě a cíleně uveden do tohoto změněného stavu vědomí, druhým člověkem. Asi takto v rychlosti, by se mohla sdělit definice, tohoto změněného stavu vědomí člověka. Jde o velice zajímavou, účinnou metodu léčení ducha člověka a jeho psychických stavů a problémů.
Člověk, který uvede druhého člověka do změněného stavu vědomí, se nazývá hypnotizér a člověk, který je uváděn do změněného stavu vědomí, tomu se říká citlivec nebo také subjekt. Existuje také autohypnóza a to je stav změněného vědomí, do kterého se uvede daný subjekt sám sebe.
Rozlišujeme pět základních stupňů hypnózy a každý stupeň nám sděluje, v jakém změněném stavu vědomí se subjekt nachází. K těmto stupňům se vrátíme později. Myslím, že je pochopíte z mého popisování stavu změněného vědomí.
Mé počátky,
tohoto umu, sahají skoro třicet let zpět a váží se k faře, v malém moravském městečku, které se jmenuje Židlochovice. Na této faře působil pan děkan Valoušek. Měl laskavý pohled i hlas a byl přímo ukázkovým knězem, tak jak by měl kněz vypadat a smýšlet. Byl cele položen do svého poslání a staral se o lidi, ve své farnosti. Nikdo nebyl odmítnut. Pokud lidé přišli na faru, často se z nevěřících, stali věřící lidé a oddaní farníci, této římskokatolické farnosti. Život na faře byl velice zajímavý a pestrý. Spolu s panem děkanem na faře hospodařily tři setry, které se jmenovaly: Marie, Irenka a Mariola. Ta poslední byla řádovou sestrou a byla lidská, velice vzdělaná a inteligentní. Irenka byla dříč a vše, co se týkalo práce kolem fary, byla její povinnost. Na její úsměv a zářící oči neustále vzpomínám. Marie, ta byla velice vzdělaná slečna, která díky své chorobě a vleklým zdravotním potížím, znala kdejakou bylinku a dokázala s bylinkami nakládat tak, že pomohla každičkému člověku, který přišel na faru poprosit o radu, protože lékařská věda si již nevěděla rady. Tato má duchovní rodina mě vzdělávala ve víře v Krista a současně jsem se seznamoval s účinky jednotlivých bylinek a také křesťanskou mystikou. Učil jsem se o lidech, o kterých jsem do té doby neměl ani potuchy. Břetislav Kafka, Karel Weinfurter, Božena Kamenická, Jindřich Paseka, kněz František Ferda. Po mnohých hodinách teoretického a praktického vyučování, jsem se vydal do Červeného Kostelce u města Náchod, kde žil a pracoval a hlavně dělal své pokusy s hypnózou, pan Břetislav Kafka. Tento člověk byl jedním z největších hypnotizérů, které tato planeta nosila. S redigováním knih mu pomáhal řídící učitel Ducháč, který byť ve vysokém věku více jak devadesáti let, mě přijal a povídali jsme si o hypnóze a pokusech, které společně s Břetislavem Kafkou uskutečňovali. Jeho paní, byť také v požehnaném věku , nám přinesla čaj a bábovku a byla celá šťastná, když viděla zářit štěstím svého manžela a pochopila, že učení fenoménu Břetislava Kafky se dále někdo věnuje. Bylo to krásné odpoledne a to, co následovalo poté, překonalo i mé myšlenky a touhy. Navštívil jsem dům Břetislava Kafky a poznal osobně jeho syna, který nás velice vřele přijal a dovolil nám prohlédnout si pracovní stůl jeho otce, který od jeho smrti zůstal nedotčen.
Zde se odehrála příhoda,
která všechny zúčastněné překvapila a sice ta, že jsem přesně popsal nejmilejší místo, kam chodil pan Břetislav Kafka přemýšlet a nabírat svou energii. Popsal jsem i jeho kabát a hlavně tašku, kterou neustále nosil, včetně poškození, které tato taška měla. Když se mě jeho syn zeptal odkud toto vím, že toto nikdo neví, ani novináři, ani lidé, kteří za ním chodili. Sdělil jsem mu následující: “Víte, tento pán ke mě chodil od mého útlého dětství a neustále na mě mluvil a byl přesně takto oblečen.”
Po této návštěvě
jsem odjel na místní hřbitov a navštívil hrob, jak Břetislava Kafky, tak i jeho subjektu Edy Křečka. S rodinou pana Kafky jsem byl v kontaktu a navštívil jsem syna Břetislava Kafky i v jeho těžkých zdravotních chvílích. Bohužel dceru pana Břetislava Kafky jsem nepoznal.
Byl jsem obdařen i velkým štěstím v tom, že jsem poznal i pravnuka Edy Křečka. Mohu potvrdit, že on sám i jeho děti jsou výbornými subjekty, citlivci a jdou opravdu až do pátého stupně hypnózy.
Výsledkem mého vzdělávání a umu, bylo udělení živnostenského oprávnění “Poradce přírodní medicíny”. Bohužel toto vše bylo v devadesátých letech minulého tisíciletí zrušeno a nyní je léčitelství tolerováno nikoli oficiálně uznáno.
Hypnózu
jsem užil na pacientech s jejich souhlasem mnohokrát. Dá se pomoci v mnoha nemocech. Například koktání, pomočování, uvolnění stresu. Je i mnoho jiných vážnějších nemocí, kde je možno užít hypnózu. Hypnózu používám obezřetně a to pouze když dojdu k názoru, že její provedení je nezbytné. V devadesátých letech, kdy jsem měl ordinaci na kolejích Vysoké školy zemědělské a konal přednášky, kde se scházívalo více než sto lidí, jsem hypnózu v rámci přednášek předváděl s lidmi z publika. Postup jak hypnotizovat uvádět nebudu, protože se mi stávalo, že ke mně domů přijížděli lidé a žádali mě o pomoc, abych jim probudil kamarády, se kterými zkoušeli hypnózu. Často lidé hypnózu zkoušeli jako zábavu, v alkoholovém opojení a pro zábavu druhých.
Toliko k mé minulosti a nyní k samotné hypnóze.
Hypnotizér musí být člověk pevné vůle a zpravidla vždy, jde o člověka silně magnetického, takže dokáže pracovat i s lidským magnetismem, kterému se říká animální (zvířecí) magnetismus, protože i člověk je z pohledu mystiky zvíře.
Naopak subjektem, neboli citlivcem zpravidla jsou lidé od narození citliví na jakékoli změny a zpravidla nemají tak silný lidský magnetismus jako ostatní lidé. Toto však neplatí, pokud je hypnotizér současně i magnetizérem. Dá se uspat člověk i pomocí užití magnetismu a tomuto spánku se říká magnetický spánek.
Rozlišení jednotlivých stupňů hypnózy:
Břetislav Kafka ve své knize “Nové základy experimentální psychologie” uvádí čtyři stupně hypnózy. Je to z bezpečnostních důvodů. Ve skutečnosti je pět základních stupňů.
1. stupeň je lehká hypnóza. Jde spíše o formu relaxace a mozek funguje v alfa vlnách.
2. stupeň je už spánek a člověk nemůže ovládat své končetiny, ale stále vnímá své okolí. Může vnímat přes víčka světlo, které může být velice intenzivní.
3. stupeň je spánek velice intenzivní a subjekt vnímá pouze hlas hypnotizéra. Subjekt nevnímá své okolí, neovládá své končetiny a ovládá svou hlavu pomocí svých svalů.
4. stupeň je naprosté odpojení od vědomí. Takovýto subjekt již zcela neovládá své tělo, které se chová, jakoby bylo z hadru. Svaly se zcela uvolní a tep se sníží na minimum. V tomto stupni může bý subjekt maximálně 30 minut a to z důvodu, že v tomto stupni hypnózy se jeho podvědomí chová jako vědomí a subjekt pociťuje obrovskou blaženost, svobodu a je jen málo subjektů co jejich podvědomí dokáže hypnotizér udržet v tomto stavu. U většiny lidí nedojde k dosažení tohoto stupně hypnózy a stavu. Ve čtvrtém stupni se projevují plné schopnosti duše, jako: určovat diagnózy a určovat je v libovolném jazyce. Odstraňování závažných psychických i zdravotních poruch. Projevují se telepatické schopnosti, pohybování předměty, cestování v libovolném čase a prostoru.
5. stupeň je strnulost subjektu (zdřevěnění) toto je velice nebezpečný stupeň, zde se subjekt nachází na hranici života a smrti. Hypnotizér musí vědět, co činí a nesmí za žádnou cenu dopustit, aby dovolil subjektu odejít do pátého stupně hypnózy. Musí však pod vedením svého učitele tento stav s vhodným subjektem poznati, aby věděl jak se při tomto dosaženém stavu chovati.
Měl jsem tu radost spolupracovat se subjektem, který byl stejně vnímavý jako Eda Křeček a mohu potvrdit, že Břetislav Kafka měl a má ve všech jeho závěrech pravdu.
Česká škola mystiky byla velice silnou školou, uznávanou po celém světě. V současné době se zcela cíleně, snaží jistí lidé dostat vše do jasně pojmenované úřednické škatulky a ze všeho se snaží udělat obchod. To je velice nebezpečné. Snaha organizovat parapsychologii a mystiku je nemyslitelná.
Jedině Bůh dává vše co má a vše také řídí.