Duby jsou dlouhověké, pomalu rostoucí opadavé nebo stálezelené stromy, řidčeji i keře, s tvrdým dřevem. Borka býva hluboce brázditá nebo podélně odlupčivá. Zimní pupeny jsou vejcovité, s okrouhlým či hranatým průřezem, nahloučené při koncích větévek a kryté několika až mnoha střechovitě se překrývajícími šupinami. Listy jsou střídavé, jednoduché, s opadavými nenápadnými palisty. Čepel listů je nejčastěji laločnatá, řidčeji celistvá se zubatým okrajem nebo celokrajná, měkká nebo tuhá. V bylinném léčení se využívá zejména mladá kůra dubu letního, získávaná na jaře z větví a tenkých dubových kmínků. Obsahuje množství tříslovin, katechiny, kyselinu ellagovou a další látky. Má svíravé působení a podává se při průjmech a zánětech trávicího ústrojí, je však využívána i zevně. Dub je také zastoupen v Bachově květové terapii jako esence č. 22. Dub je u Indoevropanů stromem tradičně zasvěceným hromovládcům, jako jsou slovanský Perun, baltský Perkunas, severský Thór nebo řecký Zeus.
